Krajina odpradávna působí svými vlivy na člověka, který se v ní nachází a pohybuje. A v místech, kde podvědomě vnímáme dobrou, životu příznivou energii se rádi zastavíme a spočineme. Většinou to bývá u studánky, u nějakého pěkného stromu, kamene, na kopečku s výhledem do krajiny….
Ale jsou také místa, která rychle projdeme a jsme rádi, že je máme za sebou. Je tam tmavě, cítíme tam stísněnost, někdy i strach.
Místa v krajině, tak jako i stavby, v sobě uchovávají všechny významné události, ke kterým v nich nebo v jejich blízkosti došlo. A stále tak přitahují energii podobné kvality.
Proto lidé odnepaměti vyhledávají místa léčivá, požehnaná, kde je radost pobývat a vyhýbají se místům, kde zůstává otisk nějakého neštěstí.
Toto rozdělení ale nemusí být neměnné.
S energií míst dokáže citlivý člověk pracovat, a usměrnit její tok tak, aby nám byla příznivěji nakloněna.
Já využívám své vnímavosti k tomu, že si intuitivně nacítím prostor, například zahrady, a vnímám, kde je potřeba něco doladit. Kam zasadit jaký strom, kde udělat jezírko, kam umístit kámen, nebo jiný zářič…
Často ,,vidím,, konkrétní rostliny, které si dané místo doslova samo zavolá.
Tato harmonizace životního prostoru je nesmírně blahodárná jak pro majitele pozemku, tak pro místo i rostliny samotné.
Někdy stačí malá úprava a místo se doslova rozzáří a ovlivňuje pozitivně i celé své okolí.
Inspirací je mi vždy sama příroda, která udržuje vše v dokonalé rovnováze.
Naši dávní předkové o velké harmonizační síle stromů a kamenů dobře věděli. Proto také vztyčovali v krajině kamenné menhiry a uctívali posvátné háje.
Věděli, že energie místa, kde pobývají má na kvalitu jejich života zásadní vliv.
Že vhodně umístěný kámen, či skupina kamenů, dokáže například zvýšit hojnost a plodnost ve všech jejích významech, uzdravovat z různých nemocí, probouzet léčitelské a jasnovidné schopnosti apod.
Věděli, že stromy nejsou jen to hmotné, co vidíme, ale že jsou to energo-informační zářiče s nesmírně blahodárnou, životadárnou silou. Věděli, že moudrostí svého kolektivního vědomí nás mnohdy značně převyšují. Ke stromům se chodilo s úctou, pro radu i pro útěchu, a také s prosbami za uzdravení nějakého člověka.
Různá náboženství, i moderní, technokratický způsob života zpřetrhaly vazby mezi námi a našimi přírodními ,,spojenci,,.
K naší velké škodě.
Ale nikdy není pozdě vrátit se zpět ke kořenům, k uzemnění, k pokoře, k propojení a k lásce ke všem formám projeveného života.
Protože tam venku v krajině, v údolí řek, na stráních i lesních pasekách, na vrcholcích kopců a v šumících korunách je ukrytý klíč, klíč k pochopení smyslu a významu našeho života, a také klíč k našemu šťastnému bytí.