Jedná se o rozlehlou venkovskou zahradu, umístěnou přímo u lesa. Zahrada získala již v roce 2011 od o. s. Přírodní zahrady plaketu přírodní zahrada za spolupráci s přírodou. Je vybudována ve svažitém terénu, v malém údolíčku, které vzniklo těžbou cihlářské hlíny. Z jedné strany sousedí s venkovským stavením, z ostatních stran je louka a les.
Po obvodu jsou nasázené různé keře a menší stromy (jeřáb, líska, střemcha, hloh, ptačí zob, různé kaliny, plané růže,) jejichž plody jsou vítanou potravou pro ptáky z blízkého lesa. V zahradě jsou také staré, vzrostlé stromy, kterých si nesmírně vážíme, protože poskytují výborné ovoce a v létě příjemný stín.
Další část je vyhrazena pěstování drobných bobulovin -rybíz, angrešt, josta, černý jeřáb, maliny, ostružiny, atd… Na svazích se zde pěstují dříny, muchovníky a rakytník. Na části pozemku je nově založený sad, v nejnižší části zahrady je malé jezírko, v němž žijí různé druhy žab a čolci. Hned vedle je zeleninová a květinová zahrada. Svah je upraven suchými kamennými zídkami, na kterých se výborně daří bylinkám. Zahrada je díky množství květin a kvetoucích bylinek hojně navštěvována motýly a včelami. Hlavním dojmem návštěvníků této zahrady bývá to, že je velmi ,,živá“.
Filosofie zahrady, úvahy, rady a doporučení-
Naším záměrem bylo, aby zahrada byla užitečná nejen pro nás, ale aby tu s námi zároveň mohlo žít co nejvíce dalších druhů živočichů.
V okolní, zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině nemají dostatek potravy ani úkrytů pro svůj život.
Je velmi důležité, uvážlivě volit skladbu vysazovaných dřevin tak, aby se jednalo o původní druhy vyskytující se v naší přírodě, protože po tisíce let společného vývoje došlo k vzájemné adaptaci mnoha rostlinných a živočišných druhů. Například plody černého bezu požírá 62 druhů ptáků, plody jeřábu ptačího 63 druhů ptáků, naproti tomu rhododendrony, forsythhie, či thuje neposkytují našemu ptactvu vůbec žádnou potravu a jsou z tohoto hlediska pro naši přírodu takřka bezcenné.
Vzhledem ke skladbě výsadby, kdy byly použity domácí druhy stromů a keřů vyskytujících se v blízkém okolí, se nám podařilo zahradu velmi nenásilně propojit s okolní přírodou. Za velmi důležité považuji keřové patro, které v přírodě mnohdy zcela chybí, a přitom je pro život mnoha živočišných druhů zcela nezbytné.
Představte si takovou obyčejnou mez, kterých bylo před nástupem kolektivizace zemědělství u nás tisíce. Na mezi byly většinou menší keře, trnky, bezy, hlohy, šípky...Měli zde své úkryty bažanti, koroptve, křepelky, zajíci…v hromádkách kamení pak slepýši, ještěrky, brouci, cvrčci, ježci…ve větvích měli svá hnízda a úkryty i potravu na zimu drozdi, hýli, ťuhýci, kvíčaly, kosi..Na mezi rostly také různé léčivé bylinky, divizny, řebříčky, třezalka a další. Na těch se živili motýli, čmeláci, včely…
Představte si toho života! A dnes? Obrovské lány mnohokrát za sezonu stříkané, hnojené, intenzivně obhospodařované těžkou technikou. Pro většinu živočichů je to jen nekonečná, bezútěšná poušť. Bez vody, bez potravy a úkrytu nic nepřežije. Třeba se jednou dočkáme nápravy i v té krajině, ale nyní musíme podmínky podobné takovéto staré mezi vytvořit u sebe, na svém pozemku či zahradě, pokud chceme, aby tato zvířata přežila.
My jsme například při budování zahrady záměrně ponechali po jejím obvodu původní, divoké keře, hlavně šípky, které celou zimu slouží ptákům jako úkryt před různými predátory. V létě, v květu krásně voní, jsou užitečné našim včelkám a na podzim jsou obsypány šípky na náš zimní čaj. Tolik užitku z tak často opomíjeného keře!
Velmi se přimlouvám také za staré stromy, které často jako první padnou k zemi, při obnově staré zahrady. Zkuste jim dát ještě šanci, i když už třeba nemají dobré ovoce, stále poskytují stín, vláhu, kyslík, pyl a nektar pro včely, listí pro váš kompost či mulč. Také si na ně můžete umístit zahradní síť, dětskou houpačku či třeba ptačí budku nebo krmítko. Mohou také posloužit jako opora, můžete je nechat porůst břečťanem či popínavou růží a vdechnout jim tak nový život.
I staré, práchnivějící dřevo je velmi důležité pro různá vývojová stádia brouků. Kopička roští, větviček a listí v rohu zahrady poslouží jako úkryt pro ježky, ještěrky nebo slepýše či ropuchy. Co je z lidského pohledu nepořádek, je z hlediska ostatních živočichů učiněný ráj.
Také nezapomeňte na alespoň malé jezírko, či třeba jen zakopanou starou vanu. Voda je život, budou tam pít včelky, ptáci, budou tam žít vážky, žabky, čolci...Myslete na to, že někteří obojživelníci bloudí někdy i několik dní vyprahlou, vybetonovanou, vyasfaltovanou pouští, či sterilní zemědělskou krajinou, než najdou nějakou vodu. Vaše, byť malinké jezírko pro ně může být požehnáním.
Pokud jste na začátku, ve stádiu terénních úprav, určitě počítejte s podzemními nádržemi na dešťovou vodu, dodatečně se to už těžko provádí, vzhledem k již provedeným výsadbám. Také všechny okapové svody je dobré opatřit klapkou k jímání vody do sudů, bude se vám to v budoucnu velmi hodit. Do všech našich nádob na dešťovku vždy umisťujeme plovoucí prkénko pro záchranu možných spadlých zvířátek, která se přišla jen napít, a hladké stěny sudu by se pro ně staly smrtelnou pastí.
Naše zahrada obsahuje také prvky louky, některá místa sekáme jen jedenkrát ročně a to postupně, necháváme ostrůvky s vykvetlou trávou a květinami (kohoutky, kopretiny, zvonky…), vypadá to moc hezky a je to velmi důležité pro včely, motýly, kobylky, čmeláky, cvrčky…máme pak celé léto co pozorovat.
Velmi se nám osvědčilo také mulčování. Zeleninu a jahody nejčastěji mulčujeme slámou, či posečenou trávou, trvalky listím z našich ovocných stromů. Půdě nesvědčí, pokud na ni pálí slunce a promývá ji voda, když je nechráněná, umírá v ní život. V přírodě je půda přirozeně zakrytá, trávou, mechem, listím…Mulč také drží v půdě vlhkost a není třeba tolik zalévat.
Další nedílnou součástí každé zahrady by měl být kompost. Dáváme tam veškerý bio odpad z kuchyně, králičí hnůj, trávu, listí, piliny. Hnojíme pouze tímto kompostem a jíchou z kopřiv a máme tolik úrody, že ji nestačíme ani zpracovat. Opravdu není potřeba používat umělá hnojiva či postřiky.
Také všechny stavební prvky v zahradě lze pořídit z přírodních materiálů (kámen, dřevo). Například příjezdovou cestu máme zpevněnou drceným kamenivem a utuženou kamennou prosívkou a slouží nám již pěknou řádku let, k naší úplné spokojenosti. Při dešti se voda na tomto povrchu přirozeně vsakuje, není potřeba velké plochy zakrývat dlažbou. Také veškeré kamenné zídky máme naskládané pouze nasucho, bez betonu, slouží jako úkryty pro ještěrky. Nač budovat těžká betonová monstra jako bychom tu chtěli být navždy? Vše tady máme jen na chvíli,,půjčené“, a tak bychom se i k tomu kousku ,,naší“ půdy měli chovat.
Při zakládání zahrady jsme se inspirovali nejvíce prostými, venkovskými zahradami našich babiček, kde všechno mělo svůj účel a smysl. Například jsme vždy dávali přednost stromům a keřům nesoucím jedlé plody, před těmi čistě okrasnými. Taková babiččina zahrádka vždy potěšila oči i mlsnou pusu a ještě zahřála u srdce. Jaký protiklad k některým dnešním honosným, sterilním zahradám, budovaným pouze pro efekt a společenskou prestiž majitele?
V takových zahradách se bojuje proti planým bylinám, takzvaným plevelům v trávníku, proti krtkovi i mravencům. Jaký to má smysl? Nebuďme proti přírodě, buďme s ní, stokrát se nám odmění.
Naše zahrada o výměře cca 5000metrů čtverečních nám dává takovou úrodu ovoce a zeleniny v bio-kvalitě, že ji nestačíme ani zpracovávat na džemy, sirupy, povidla a další dobroty.
Pravidelně se zúčastňujeme víkendů otevřených zahrad, a velmi rádi šíříme dál povědomí o tomto přírodě blízkém způsobu zahradničení.
V roce 2020 naše zahrada získala plaketu Ukázková přírodní zahrada. V určité dny bývá otevřena veřejnosti, v zahradě také pravidelně pořádáme zahradnické i bylinkářské semináře, a také kurzy adventní a dekorační vazby.
Autor zahrady:
Jana Jungová
Vystudovala jsem zahradnickou školu a poskytuji poradenství při zakládání zahrad. Preferuji zahrady v přírodním stylu. Ze svých zkušeností vím, že pokud se plně odvážíme pustit přírodu na svou zahradu, pokud se ji nesnažíme spoutávat, ale necháme ji tvořit, vznikne nádherné a neopakovatelné místo, příznivé pro život rostlin, lidí, a všech dalších živočichů.
