Boletus edulis
Hřib smrkový, bývá v mládí i čistě bílý, většinou však zbarvený v široké škále odstínů hnědi. Na samém okraji je v mládí patrná bílá linka, jež se u ostatních "pravých" hřibů nevyskytuje. Póry jsou zprvu bílé, později se zbarvují do světle žluta. Dužnina je čistě bílá a stářím houby se nemění.
Roste v lesích, někdy i mimo les, hlavně pod smrky, ale i pod borovicemi, duby, buky, břízami, jednotlivě i ve skupinách, od pahorkatiny po hory, hojněji ve vyšších polohách, v jižních Čechách hojně. Hlavní růstové vlny tam přicházejí zpravidla v srpnu a v září a za příznivých podmínek.
Hřib smrkový je kulinářsky velmi cenný a všestranně využitelný. Rozkrájený na jemné plátky je zřejmě nejdůležitější obchodní houbou na světě. Sušení je nejlepší způsob jeho uchovávání v domácnostech.
Málokdo ale ví, že pravé hřiby vynikají nejen jedinečnou chutí a vůní, ale jsou i léčivé. Zvláště hřib smrkový je z tohoto hlediska dobře prostudován.
V tradičním čínském léčitelství byl hřib smrkový používán jako prostředek proti houseru, bolestem v končetinách, pohmožděninám šlach a kostí, strnutí šíje a při bělotoku.
V polovině minulého století se zjistilo, že tato houba obsahuje látky brzdící růst některých nádorů. Jednou z nich je např. lektin nazvaný BEL. Kromě toho obsahuje hřib smrkový také poměrně značné množství ergosterolu a peroxidu ergosterolu se širokým spektrem biologické aktivity, zahrnující protizánětlivé a potencionálně protirakovinové účinky, ale také inhibiční působení proti různým bakteriím, a dokonce i proti kvasince Candida albicans.
Dále byly v hřibu smrkovém nalezeny polysacharidy A a B (–glukan a–glukogalaktomannan), „chránící“ cévy a působící proti zánětům. Hřib smrkový obsahuje navíc osm důležitých esenciálních aminokyselin, které jsou nezbytné pro normální zdraví a růst. Jelikož si je naše tělo neumí samo vytvořit, musí je získávat z potravy. Z minerálních látek a stopových prvků je v této houbě zastoupen vysoký obsah selenu. A nejenom to. V hřibu smrkovém jsou přítomny i látky působící proti některým virům, např. výše zmíněný lektin.
Studiemi bylo zjištěno, že hřib obsahuje látky, působící proti volným radikálům.
Co jsou volné radikály-jedná se o vysoce reaktivní částice mající volný jeden nebo více elektronových párů. Ty v našich tělech vznikají při fyziologických, ale hlavně patologických procesech, jako jsou například záněty nebo nádorová onemocnění. Reaktivita volných radikálů způsobuje poškození buněk a jejich DNA, přičemž je aktivován imunitní systém a rozvíjí se zánět. Z toho důvodu stojí volné radikály za takovými nemocemi jako jsou rakovina, ateroskleróza nebo neurodegenerativní stavy.
Ačkoliv v těle existují mechanismy, které dokáží volné radikály neutralizovat, pokud je jejich tvorba zvýšená, dochází rychle k vyčerpání neutralizátorů. V tomto případě nám mohou velmi pomoct antioxidanty, jako jsou vitamin C a E nebo další látky, které můžeme získat z rostlin včetně hub.
Z tohoto hlediska byl testován také již zmíněný hřib smrkový, respektive byly podrobeny testům jeho etanolový, metanolový i vodné extrakty. Úkolem bylo zjistit, zda má antioxidační vlastnosti.
Jednotlivé použité extrakty se mírně lišily ve svém složení, tedy i v obsahu antioxidačních látek. Větší antioxidační potenciál měly extrakty alkoholové. Při pokusech byla kromě jiného objevena pozitivní korelace mezi celkovým množstvím fenolů, flavonoidů, antokyaninů, tokoferolů a antioxidační kapacitou extraktu. Jako hlavní fenolická složka extraktů pak byla určena kyselina rozmarýnová.
Ze studií vplynulo, že složky hřibu smrkového, jako jsou fenoly, flavonoidy, tokoferol atd., na něž je bohatý, z něj dělají prostředek, který má silné antioxidační schopnosti, jež jsou srovnatelné s houbami, jako jsou Reishi a Agaricus, které si vydobyly své místo v tradičních medicínách.
Jak vidno, časté požívání hřibů smrkových bude pro naše zdraví velmi užitečné. Můžeme je konzumovat buď v hotových pokrmech, udělat si alkoholový extrakt, anebo si je usušit, nadrtit a brát 5–10 g houbového prášku denně, a to v čaji nebo rozpuštěného v horké polévce.
